Odešel Petr Kohout, řečený Hůťa

16.2. 1952 – 27.6. 2020

Jak už jsme dříve uvedli, na konci června zemřel jeden z objevitelů Martiny Petr Kohout. Níže přinášíme několik vzpomínek od Smrťáka:

Ještě před koronavirem jsme se s Martinem Majerem domlouvali, že vyrazíme pokecat s objevitelem jeskyně Martina, Petrem Kohoutem Hůťou. Už k tomu nedojde. Petr zemřel v sanatoriu na Pleši, diagnóza rakovina. Průběh nemoci byl rychlý, strávil tam dva měsíce.

Je těžké vzpomenout na někoho, jako byl on. Když on začínal s jeskyněmi, já u toho nebyl. V paměti uvízl kolohnát, spolustudent páté třídy základky na Tetíně. Jenomže na rozdíl od nás si ročník 1952 po skončení studia šel rovnou pro občanku. Neměl to v životě lehké – divná rodina v divné době. Aby pomohl rodině finančně, houbařil po Kodě, znal všechna zákoutí Kody a všímal si detailů v přírodě. Tenhle zájem ho svedl dohromady začátkem sedmdesátých let s Pepou Plotem-Bidlem. Byl jedním z první čtveřice tetínských jeskyňářů.

Velice brzy začala jeho všímavost nést výsledky. A tím nejdůležitějším výsledkem byl objev jeskyně Martina v Kodě. Jak posoudit a ocenit člověka, absolventa pětitřídky na Tetíně za to, že našel tak cennou lokalitu. Asi těžko najdeme v české speleologii podobný příběh. Ale ten pokračuje archeologickými lokalitami na Kodě, jeskyní Ve stráni. Dva velcí archeologové pracovali na lokalitách , nalezených Petrem. Ctihodný doktor Vencl, objevitel stanice lovců na Šanově koutě, kopal Martinu.

Tehdy začínající Václav Matoušek kopal v jeskyni Ve stráni. Na obou lokalitách jsme se učili, jak je důležité zkoumat jeskynní sedimenty ve své komplexnosti. Nevím, zda doktor Vencl znal Petrovo vzdělání. Ale důsledně ho oslovoval: „Pane Hůťa“. Když se mu povedlo hodit Petrovi na hlavu prázdný kbelík v sondě před Martinou, zaznělo: „ Pane Hůťa, nebolelo to ?“ Petr odvětil, že se nic nestalo, pak zalezl pod převis a vyl jak šakal, což už doktor Vencl neslyšel .

Objev Martiny přivedl do skupiny nové zájemce, řadu studentů středních a následně vysokých škol. Petr cítil hendikep vzdělání, snažil se mluvit spisovně, vznikaly z toho zajímavé novotvary. Účastnil se i expedic do země zaslíbené- Slovenského krasu. Kopal s námi v Propástce, Portálovce, Terasovce, v sondě pod Tetínskou chodbou.

Stavěl s námi základnu na Damilu. Zde se přihodila zajímavá věc. Jedné noci neznámý pachatel odšrouboval mříže na prodejně v Tetíně a prodejnu vykradl. Krátce předtím nám Místní národní výbor ( MNV) věnoval částku 5 000 Kč na vybavení (1979?), a tak se nakoupilo vybavení,  zčásti potřebné nářadí. Pečlivý Bidlo udělal držáky na vercajk a tak se stalo, že po krádeži se souzi z Veřejné bezpečnosti šli podívat, jestli tu prodejnu náhodou nevykradli ti divní chasníci ze boudy na Damilu. Koukali dost divně po jeskyňářském nepořádku, ale jeden nadmíru bystrý příslušník si všiml, že na držáku klíčů schází klíč devatenáctka. Na dotaz, kde je, dostal informaci, že si ho domů půjčil Petr. Na to konto provedli příslušníci několik prohlídek v kotelně ve Hlinkách, kde Petr pracoval, i u nich doma. Sice bylo jasné, vzhledem k řetězu vloupaček po celém okrese, že pachatelé musí být mobilní – Petr neměl řidičák.

A propos, ty šťáry na boudě byly celkem tři. Po jedné ze zábav hlásil bodrý spoluobčan, že mu vykradli zaparkované auto, a tak to autorádio, magnetofon, televizi a další krámy asi tak na náklaďák přišli příslušníci VB hledat na boudu. Poslední šťára byla vážnější. V červnu 1989 po zatčení J. Němce šťáru dělala STB. Zde si musím stěžovat na neznámého soudruha, nechtělo se mu hrabat ve špinavých hadrech, a tak nenašel odpalovací strojek. Ksakru, mohli z nás být na poslední chvíli političtí vězni. Ale kde se dá tohle reklamovat ? U předsedy vlády?

Co napsat na závěr. Každého z nás ovlivňuje rodina, vzdělání, práce, setkání se zajímavými lidmi. To, že tohle píšu na web jeskyňářské skupiny, je i Hůťova práce. Díky, Petře.

Za všechny Petrovy kamarády poděkování jeho družce, paní M. Eliáškové z Berouna, prožila s Petrem 36 let, víc než polovinu jeho života, a byla při něm v posledních chvílích.

L. Pecka,  6.7. 2020

Jak si udělat správný proutek

I v naší skupině probíhají bouřlivé diskuze na téma, jak úspěšné je používání proutku při hledání jeskyní. Kromě lidí umírněných najdeme na obou stranách i velmi radikální zastánce té správné pravdy. Já osobně jsem byl dlouho nestranný, ale slavný etnolog L. G. Frazer mě přesvědčil, že proutek může opravdu fungovat a přinášet překvapivě přesné výsledky. Nesmí se ale používat jakýkoliv proutek. A jak si tedy opatřit ten pravý?

Říká se, že když si chcete kouzelný proutek opatřit, musíte jít k lísce v noci o letním slunovratu, musíte jít pozpátku, a když ke keři dojdete, musíte si potichu prostrčit ruku mezi nohama a uříznout vidlicově rozvětvený prut; tento prut bude kouzelnou hůlkou a ta bude poklady ukryté pod zemí nacházet. Jestliže máte o kvalitě hůlky nějaké pochyby, musíte ji držet ve vodě a ta v případě, že máte hůlku správnou, začne kvičet jako prase, máte-li však nesprávnou, zůstane potichu.

Věřím, že tento podrobný návod dobře poslouží všem začínajícím proutkařům.

Tetínská stopa doktora Vencla

Smrťákův článek pro Tetínský zpravodaj:

Přišla zpráva o smrti doc. PhDr. Slavomila Vencla, DrSc. Narodil se 18.10.1936, zemřel 23.6. 2019. Tetínští jeskyňáři byli jeho spolupracovníky na archeologickém výzkumu jeskyně Martina, pracovalo se zde mezi lety 1978 a 1983. Výzkum jeskyně byl prvním interdisciplinárním výzkumem archeologického osídlení v jeskyni v tehdejším Československu. Kromě této důležité práce se jeho výzkum týkal jeskyně Bišilu na Tetíně, závrtu na Kodě a hlavně Sysifově( Havlíkově) propasti a na Tobolském vrchu.

Na dohled od Tetína zkoumal pan doktor v první polovině šedesátých let loveckou stanici magdalenienských lovců na Šanově koutě. Výsledky svojí práce v Hostimi zveřejnil v odborné práci  „Hostim a magdalenienské osídlení v Čechách“.

Ladislav Pecka

Nové stránky tetínských jeskyňářů

Téměř po 9 letech jsme si pořídili nové stránky. Připravili jsme na úvod několik textů o historii naší základní organizace ČSS, o počátcích jeskynního bádání v okolí Tetína, bibliografii našich členů a také něco z pověstí a historie obce Tetín, se kterou je naše ZO úzce propojena a kde je také hlavní místo našeho speleologického zájmu. Věříme, že  nové stránky se budou Vám návštěvníkům líbit a nabídnou spoustu zajímavého, zábavného a hlavně jeskynního čtení.

Staré stránky zůstanou dostupné na adrese: http://tetin.speleo.cz/stary_web/

Děkujeme za váš zájem.

Tetínští jeskyňáři