Tedy ne že by se jednalo o nějakou převratnou novinku, ale pokud někdo nesleduje časopis EOS pravidelně, můžeme se mu zdát, že na ten článek narazí s pětiletým zpožděním, jako se to stalo mě (nemluvě o tom, že jsou lidé, kteří na něj nenarazí nikdy). O co jde? Vědci zjistili, že netopýři můžou významně promlouvat (samozřejmě obrazně) do vývoje jeskyní.
Těch našich pár netopýrů s jeskyněmi asi moc neudělá, ale pokud jsou jich stovky tisíc, jako v případě jeskyně Gomantong na Borneu, už se jejich působení projeví. Netopýři zde (a samozřejmě nejen zde) ovlivňují jeskyni dvěma způsoby. Kromě toho, že stropy jeskyně pokrývají tato obrovská kvanta jedinců, zemi pod nimi pokrývá až 12 m mocná vrstva guana. Guano tvoří ideální podmínky pro bohatý ekosystém s desetitisíci stonožek, švábů a dalšího hmyzu. Ti guáno rozkládají za vzniku kyseliny dusičné a fosforečné, které postupně erodují skalní stěny.
Druhým a možná ještě významnějším činitelem je dech netopýrů. Netopýři vydechují teplý vzduch obohacený CO2, který stoupá, naráží na strop a stěny, kde se ochladí a kondenzuje. Reakcí s vodou se vytváří kyselina uhličitá, která eroduje vápenec.
Oba pochody jsou celkem intuitivní a nepřekvapivé. Vědci se ale poprvé snažili je kvantifikovat a vyšlo jim, že na místech, kde se vyskytuje opravdu vysoká hustota netopýrů (bez bližší specifikace, co to obnáší) se může jeskyně takto rozšířit až o 1 m za 30 000 let.
Odkaz na originál článku i s pěknými videi je zde:
https://eos.org/articles/how-bat-breath-and-guano-can-change-the-shapes-of-caves