Ohrazení Nové jeskyně na Damilu

V úterý 13. července v odpoledních hodinách provedla úderná jednotka ve složení Smrťák, Radek Kaša a Vašek Pečenka instalaci zábran kolem vchodu do Nové jeskyně na Damilu.

Nová jeskyně je svým způsobem unikátní. Jedná se totiž o jeskyni třikrát objevenou a dvakrát ztracenou. Jeskyně byla nastřelena ve dně Modrého lomu v roce 1953, ale protože překážela v těžbě, byl její vchod zakryt a zasypán. Znovu byla otevřena díky aktivitě tetínských jeskyňářů v roce 1989, ale těšili jsme se z ní pouhých pět let, než byl její vchod při sanaci skládky TKO opět přesypán. Naposledy jsme vchod otevřeli v roce 2003. Současná rekultivace lomu se jeskyně naštěstí nedotkla, takže se podařilo třetímu ztracená zabránit. Vchod byl ale ohrožován splavem navážené zeminy. Díky zábranám zakoupeným Technickými službami Tetín a jejich instalaci je tak vchod ochráněn.

Smrťák akci považuje za zdařilou a zúčastněným moc děkuje za pomoc.

Jak vyplývá z Radkových fotek, zábrany mají za cíl nejen zastavit splachovanou hlínu, ale také signalizovat jeskyňářům, kde zhruba v té džungli vchod leží.

Červnový sumář

Měsíc červen ukázal, že nejen jeskyňařením jest jeskyňář živ. Během června jsme tak: 

Obsadili dvě stanoviště na dětském dni na Tetíně – lezení po provazovém žebříku a skládání komínu z přepravek. S krátkým traverzem se představila také speleozáchranka. Tetínského dne se zúčastnilo více než 200 dětí.

Uspořádali přednášku Jardy Hromase o výzkumu karlštejnské studna a Lukáše Horta o slánském městském podzemí.

Uspořádali na základně pro naše potomky oslavu konce školního roku a pro rodiče tryznu za začátek prázdnin

Šest členů se zúčastnilo Lezeckého dne na Chlumu.

Není divu, že na jeskyně tak nezbylo moc času, vyjma dvou mapovacích a čtyř kopacích akcí.

Na fotografii plch, Tod a Lenka ve stěně od Vaška Pečenky a Martina Majera

Naučná stezka Tetínské vyhlídky

Bez fanfár a slavnostního přestřižení pásky letos proběhla instalace naučné stezky Tetínské vyhlídky. Stezka spojuje v novém grafickém provedení trasy bývalých naučných stezek Tetínské vyhlídky a Tetínské vyhlídky II. Nově je stezka zavedena do rokle k Tetínskému nasunutí a do hradu na vyhlídku. Tím se rozšířil i počet naučných tabulí.

K jeskyním mají nejblíže panel u Tetínského nasunutí, věnovaný tomuto geologickému fenoménu, a panel na vyhlídce u hradu věnovaný Turským maštalím a jeskyním v Tetínské rokli obecně.

Nejen na těchto panelech a autorsky podíleli M. Hejna, L. Pecka a M. Majer.

Více informací na:

https://www.muzeumtetin.cz/tetinske-vyhlidky/

Petrbokův memoriál

V sobotu 19.5.2021 se uskutečnil 56. ročník Petrbokova memoriálu a tetínští jeskyňáři zde zanechali nesmazatelnou stopu, když opanovali všechny kategorie s výjimkou nejpomalejšího závodníka. Radost nám nemůže kazit ani fakt, že se závodu nezúčastnil ani jeden náš člen a opět nás reprezentovali zdomácnělí přátelé a sousedi.

Naše sportovní výkladní skříň, Tetínské matky, se tentokrát obešel bez tradičních opor Ireny a Jindřišky, ale jejich místo úspěšně zaplnili Radek Jelen a Michal Šesták. Společně s letitými členy (co do účastí, ne věku) Luckou a Hankou se jim podařilo zvítězit v kategorii družstev.

Michal ovládl kategorii mužů, Lucka před Hankou kategorii matek a Máří, donedávna náš člen, zvítězila v kategorii žen.

Jen tak dál, jsme na vás hrdí.

 

Na fotografii Martina Majera na startu 3. etapy v Srbsku si povšimněme hlavně Radka, jak mazaně útočí z nejzadnějších pozic.

Květnový sumář

Za měsíc květen máme na svědomí:

šest kopacích akcí, které vedly mimo jiné k objevu dvou nových jeskyní

dvě fotografické akce

dvě výpravy do pseudokrasu

slavné vystoupení na Petrbokově memoriálu, kterému věnujeme samostatný článek

iniciaci a spolupráci na jednom archeologickém průzkumu

 

Jako tradiční doplňující fotografii jsem chtěl původně použít jednu, jež ukazuje výsledek práce sehraného týmu, který nemá jediný slabý článek. Na té fotografii najdeme Markétu s Bóžou kterak odvážně pózují v ústí jedné propasti. Za zmínku zde stojí Martinovy fotografické zkušenosti a genialita s nimiž vytvořil unikátní kompozici a díky synergii mezi ním a oběma modelkami se mu podařilo zachytit jeskyňářskou zarputilost obou děvčat a přitom neupozadit, ale naopak ještě zvýraznit jejich krásu. Nemalý podíl na fascinujícím výsledku fotografie měl i Jirka s rafinovaným využitím protisvětla a Cimbál s rafinovaným odemknutím jeskyně.

Nakonec ale přikládáme jinou fotografii. Jedná se o vítězný snímek z prestižní soutěže Vyfoť svého oblíbeného jeskyňáře u nickamínku. Markétě posíláme gratulaci.

Terasová jeskyně mezi čtyřskovkařkami

Do roku 2021 vstupovala Terasová jeskyně s délkou 393 m a práce soustředěné hlavně do Sondy měly za cíl jednak objevit Smrťákem vysněné spodní patro, jednak překonat hranici 400 m. Zatímco spodní patro se nám zatím skrývá a oba směry, kterými jsme to zkoušeli, se zavírají do stěží průlezné chodby, hranice 400 m dosáhla úderná jednotka ve složení Tod (lopatka, vedoucí oddělení těžby a přípravy), Smrťák (rumpál, senior manager vertikální dopravy) a Cimbál (barel, manažer horizontální dopravy) v noci z 5. na 6. května.

Krátce po překonání významného milníku jsme chtěli navázat na Giuseppe Verdiho, který složil na počest otevření Suezského průplavu operu Aida, ale žádné oslavné dílo nás nenapadlo, tak jsme aspoň složili nářadí do vaku.

A vzhledem k tomu, že slabý je ten, kdo ztratil v sebe víru, a malý je ten, kdo malý má cíl, vyhlašujeme útok na pětistovku.

Tod směle vyhlíží dalších sto metrů.

Majerovo houbařské okénko

Náš skupinový znalec hlemýžďů Martin Majer si rozšířil kvalifikaci a cesty k jeskyním si začal zpříjemňovat houbařením. Prvním výsledkem jeho chvályhodné činnosti je výstava fotografií, na které se Martin podílel s mykologem Oldřichem Jindřichem.

Více informací na odkazu:

https://www.berounskyregion.cz/2021/05/07/houby-berounska-a-horovicka-jsou-k-videni-v-palackeho-ulici/

Na snímku B. Vrabcové vidíme mistra při práci, kdy zároveň předává nezištně své zkušenosti a znalosti nastupující generaci.

Dubnový sumář

V dubnu se konečně částečně oteplilo a uvolnilo a projevilo se to i na naší aktivitě.

V rámci sedmi pracovních akcí na základně se podařilo vybetonovat opěrnou zeď, svázat postiženou stěnu ocelovými svorníky, postavit na počest náčelníkových šedesátých pátých narozenin totem, spravit taras a dodělat spoustu dalších drobností.

Sedm kopacích akcí tradičně nepřineslo žádný výrazný posun, tak aspoň dvě mapovací akce obohatily náš archív o některé aktuální mapy.

Jako bonus pak proběhly tři dokumentační akce v blízkém pseudokrasu, abychom si uvědomili, jaký je ten pseudokras proti našemu krasu nuda.

Na přiloženém snímku je neúspěšný boj auta se stavebním materiálem o vyjetí na boudu, úspěšný boj Jirky s tarasem a něco pseudokrasu od Ivana. Bóži a Martina.

Výzkum lidské lebky z Koněpruských jeskyní přinesl zajímavé výsledky

Každý pozorný návštěvník si z prohlídky Koněpruských jeskyní přinese informaci, že kromě kostí nosorožce či jelena byla v jeskyni nalezena i lidská lebka stará 20 000 let.

Petr Velemínský z Národního muzea a Jaroslav Brůžek z Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity iniciovali nedávno nový výzkum lebky, jehož výsledky byly tento měsíc publikovány v časopisu Nature Ecology and Evolution. Pro běžného čtenáře je ovšem stravitelnější blog jednoho z členů týmu, Cosimo Postha z University of Tübingen, který popisuje celý výzkum čtivou, téměř detektivní formou.

K čemu tedy tým dospěl? Prvním krokem byla revize určení stáří radiokarbonovou metodou. Měření proběhlo na třech různých místech po celé Evropě a přineslo opravdu překvapivý výsledek. Nezávislá měření totiž ukázala stáří lebky na 27 tis. let, 34 tis. let a 19. tis. let, což je při faktu, že v ideálním případě se chyba měření pohybuje kolem 1%, opravdu hodně veliký rozptyl. Vysvětlení přišlo s rozluštěním DNA vzorku, kdy bylo kromě lidské DNA nalezeno i DNA recentních krav, pocházející pravděpodobně z konzervačních přípravků z 50. let 20. století, z konzervace lebky po jejím nalezení.

Skutečné stáří tak přineslo až rozluštění mitochondriální DNA, které ukázalo, že stáří lebky je 45 tis. let. Co to znamená? Nejstarší úspěšně sekventovaný genom člověka moderního typu mimo Afriku pocházel z doby před 45 tis. let z nálezů ze Sibiře. Lebka z Koněpruských jeskyní se tak řadí po jeho bok. Sibiřské nálezy ovšem byly tvořeny pouze fragmenty kostí, takže až v tomto případě máme DNA spojenou s téměř kompletní lebkou a máme tedy jasnou představu o podobě tehdejšího člověka.

Ještě zajímavější je ale interpretace nálezu. Z dosud provedených analýz DNA lidských pozůstatků starších 40 tis. let vyplývá, že se od větve našich afrických předků odpojili dříve než my, dnešní obyvatelé Evropy. Skoro to vypadá, jako by s vymizením neandertálců před cca 40 tis. lety zmizela i první vlna kolonizátorů z Afriky a my jsme byli potomky až té další, úspěšnější. Autoři zde naznačují možnou spojitost s erupcí supervulkánu v italské Kampánii před 39 tis. lety.

Každopádně ať už tomu tak bylo nebo ne, Český kras si připisuje další významný objev, i když tentokrát se sedmdesátiletým zpožděním.

 

Originální článek najdete na:

https://natureecoevocommunity.nature.com/posts/a-bumpy-ride-to-the-re-discovery-of-zlaty-kun?utm_source=newsletter_mailer&utm_medium=email&utm_campaign=newsletter