Zapomenutý příběh – příspěvek k historii studny na zámku ve Zbirohu.

Ze Smrťákova zápisníčku

K napsání článku mne přivedl televizní pořad, natočený ve spolupráci s L. Lahodou o studnách na Špilberku a na zámku ve Zbirohu.

V létě roku 1994 jsem se dostal na zbirožský zámek v rámci dne otevřených dveří, tehdy ještě zámek a okolí ovládala armáda ČR. U studny jsem se dal do rozhovoru s průvodcem, důstojníkem z posádky. Pamatoval jsem si článek z časopisu Signál někdy z roku 1969 o průzkumu studny a nabídl jsem prohlídku studny členy naší skupiny.

Během stejného roku jsem seznámil s možností studnu navštívit našeho dnes již emeritního člena , tehdy důstojníka armády ČR, Josefa Němce. Ten zahájil jednání s velitelstvím posádky. Po počátečních potížích se do uskutečnění akce připojil Stanislav Martínek, člen skupiny, bývalý záklaďák v posádce na Zbirohu. Společně se obrátili na majora Lošonského, dnes podplukovníka v záloze. Ten pomohl s uskutečněním akce a jako revanš dvakrát s dětmi navštívil jeskyně v okolí Tetína.

Po nějaké době přišlo povolení, a 20. ledna 1995 sešli se účastníci na chatě táty Ivana Kotrče u Drahoňova Újezdu, na dohled od zámku Zbiroh. Ráno 21. ledna pak začala akce Studna. Tehdy ještě mocná VKR – vojenská kontrarozvědka si vymínila vydat všechny dokumenty, jak fotografie , tak film.

Akce se ze skupiny z Tetína účastnili Josef a Lenka Němcovi, Petr Kadlec, Ivan Kotrč, Stanislav Martínek, skupinu doplňoval Milan Kroha. Příprava akce trvala dost dlouho, do studny byl spuštěn kabel s několika žárovkami. Lezlo se po jediném laně, bez přesedání. První se do studny spustil Petr Kadlec, postupně se vystřídali Lenka Němcová jako první žena ve zbirožské studni, a zbylí lezci. Ředitel akce Josef Němec velel povrchovému družstvu, tvořeného dále Kateřinou Kotrčovou s nejmladším účastníkem, dvouletým Davidem. Podle vzpomínek Ivana Kotrče ze dna studny trčely nejrůznější dráty, odpad to vojáků ČSLA. Jako bývalý spojař dráty Ivan odtrhal a při stěně studny byla vyhloubena asi půlmetrová sonda.

Po vylezení ze studny nafocený a nafilmovaný materiál byl předán orgánům VKR. Tento fakt se odrazil v tom, že jsme akci nenapsali do závěrečné zprávy, nebyla publikována a v podstatě se na ni zapomnělo.

Další tetínskou stopu ve studní na Zbirohu pak učinil Karel Žák v knize Křivoklátsko- příběh loveckého hvozdu.

Podle vzpomínek účastníků L. Pecka

Kniha Džbán – krajina opukových plošin

V polovině dubna přišla na stánky knihkupectví (resp. do internetových obchodů) nová kniha Karla Žáka, Martina Majera a Václava Somola nazvaná Džbán – krajina opukových plošin.

https://www.youtube.com/watch?v=Vyd9AJybTI8

Po knihách Český kras: Klíč k české krajině (Cílek, Majer, Žák 2014) a Křivoklátsko: Příběh královského hvozdu (Cílek, Hůla, Majer, Žák 2016) tak dvojice Karel Žák a Martin Majer dokončila trilogii o větších územích celcích západně od Prahy.

Karel Žáka použil při psaní knihy stejný postup jako u předchozích knih. Vypráví příběh krajiny, řazený chronologicky.  Čtenář si tak na stránkách knihy projde geologickým vývojem krajiny od karbonu až po současnost, zamyslí se nad ovlivněním krajiny lidskou činností od střední doby kamenné až po dobu moderní. Na závěr se jako protiváhu neživé přírodě věnuje Václav Somol přírodě živé.

Kde vlastně Džbán leží? Zatímco u Českého krasu či Křivoklátska (podobně jako u Brd či Kokořínska) běžní Středočech nezaváhá, Džbánsko leží v jejich stínu. Krajina ležící na pomezí Středočeského a Ústeckého kraje postrádá nějakou dominantu. Je tvořena řadou plošin rozdělených dlouhými údolími se strmými svahy. Geologicky jsou plošiny tvořeny hlavně opukou. Přestože zde najdeme mnoho zajímavých míst, zaměřme se na podzemní prostory. Z celé oblasti je známo 440 dílčích sesuvů postihujících plochu 27 km2. Svahové pohyby vytvořily mnoho nekrasových jeskyní. Svou velikostí ale nemohou konkurovat nekrasovým jeskyním nepříliš vzdálených pískovcových skalních měst. Vždyť nejrozsáhlejší džbánská jeskyně dosahuje délky 20 m. Důlní podzemí je podstatně rozsáhlejší. Vždyť v oblasti Džbánu byly po staletí těženy černé uhlí, žáruvzdorné lupky či arkózy.

Čtivý text Karla Žáka je opět doplněn fotografiemi Martina Majera. Zajímavou změnu přinášejí letecké fotografie Jiřího Jirouška.

Náčelníkovo okénko – Jeskyňaření za času pandémie.

V době svého mládí jsem doufal, že jednou budu potkávat na Tetíně kluky a holky v různém věku, jak jdou do jeskyň bádat. A já, dědek důchodce, na ně budu radostně pokřikovat. Leč, jak se říká, čas oponou trhnul, je ze mne dědek důchodce. Dva dny po svých šedesátých čtvrtých  narozeninách jsem hrabal s Cimbálem a Jindrou kousek nad Kuchařskou díru, na kterou jsem si myslel už nejmíň dvě desítky let.

Kolem řeky táhly zástupy jak na prvomájovém průvodu, skoro všichni vypadaly jako muslimské dámy  s lajntuchem na obličeji.

Ono se to dědkovi kecá, kluci už nepodléhají školním škamnám, žena pracuje usilovně z domova, já vozím ženské do práce na Vráži, ranní zábavou je diskuse s Alešem ( jeden s klientů)na téma: Pojedeme do Štůrova, eventuálně pojedu domů. Pak následuje dotaz, a co jsou zavřené hranice.

A tak jsme v březnu a dubnu tropili jen akce lokálního rozsahu- zlikvidovali starý vchod v Terasovce. Ti, kdo mohli, se utrhli na tyhle akce, skoro vždycky jen po dvou. A když jsem to zrekapituloval, byl jsem za duben v Terasovce častěji než za kterýkoli měsíc v třeba v roce 82, ale to jsem byl ještě tenkrát před skoro čtyřiceti kily junák. A jak Roman poznamenal, po kopání jsme ještě do zblbnutí hráli fotbal ve Střelnici, pardon v Hergetově lomu u boudy.

Za času koronaviru Tetínem prošly davy návštěvníků. I přes tyhle davy je vidět , jak příroda pookřála. Díky menší dopravě je při cestách vidět víc zvířátek, ptáci dělají nálety k silnici a nepamatuji se, že bych viděl před koronavirem tolik ptačích mrtvolek na silnici. Osmělují se i větší zvířátka, čas od času se poblíž výdejního okénka U plotice objevuje Jelen.

Někteří návštěvníci navštěvují i naše lokality, bohužel jsme zaznamenali na jedné lokalitě návštěvu s pilkou na železo. Další nakukují do Propástky, Sedmisálovky. Je nutné tady poděkovat těm, co vlezou, podívají se a s úctou k přírodě nezanechávají stopy. Ti, co zanechávají stopy, by si zasloužili…Co nadělat. O pašákovi, který po sobě nechal v Sedmisálovce použitý prezervativ, je nutné říci, že to zas tak velký frajer nebyl. Ti skuteční formáti po sobě nechávají víc kusů. Anebo to byl skutečně vášnivý speleolog? Jako pamětník musím uznat, že dělat tuhle činnost v jeskyni, to je vlastně tuplovaná speleologie.

Doufám, že celá vlna nemoci projde a zase se sejdeme v některé z našich děr. A pro ty, co nejsou zapojeni – zkuste to s námi. Portugalský princ Jindřich Mořeplavec měl v erbu heslo: Navigare necesse est – plout se musí. Zkoumat se musí- a je furt co.

Třetího máje roku 2020 za času karantény na skupinový web vytesal Smrťák.

A na závěr posílá Smrťák pěknou písničku ve dvou různých provedeních.

https://www.youtube.com/watch?v=wfLDCl2SP6g

https://www.youtube.com/watch?v=gWdlfk2Y_xI

 

Výstava Berounské podzemí ve street galerii Pěší zóna

Berounská street galerie Pěší zóna byla slavnostně otevřena 15. 6. 2018. Od té doby se zde vystřídalo mnoho výstav.

Od 17. 4. 2020 mají návštěvníci Berouna možnost shlédnout na šesti velkoformátových panelech výstavu fotografií Martina Majera doplněnou texty Michala Hejny. Vzhledem k situaci, jaké momentálně panuje, se výstava musela obejít bez slavnostního zahájení.

Berounský web zve na výstavu takto:

Galerie a výstavní sály jsou sice stále zavřené, přesto vám můžeme i v této době nabídnout novou berounskou výstavu. V galerii Pěší zóna v Palackého ulici se nyní můžete blíže seznámit s Podzemím Berounska, jak zní název nové výstavy. Tentokrát město Beroun spolupracovalo s Michalem Hejnou a Martinem Majerem, kteří již v minulém roce vydali knihu věnující se právě podzemí Berouna a okolí.

Na šesti výstavních panelech se tak budete moci podívat pod povrch malebného Českého krasu a okolí a jak se sami přesvědčíte, i podzemí má své nepopiratelné kouzlo.

Při prohlížení výstavy prosíme o dodržování platných nařízení souvisejících s epidemií koronaviru, především noste roušku a dodržujte mezi ostatními dostatečnou vzdálenost.

Jak si udělat správný proutek

I v naší skupině probíhají bouřlivé diskuze na téma, jak úspěšné je používání proutku při hledání jeskyní. Kromě lidí umírněných najdeme na obou stranách i velmi radikální zastánce té správné pravdy. Já osobně jsem byl dlouho nestranný, ale slavný etnolog L. G. Frazer mě přesvědčil, že proutek může opravdu fungovat a přinášet překvapivě přesné výsledky. Nesmí se ale používat jakýkoliv proutek. A jak si tedy opatřit ten pravý?

Říká se, že když si chcete kouzelný proutek opatřit, musíte jít k lísce v noci o letním slunovratu, musíte jít pozpátku, a když ke keři dojdete, musíte si potichu prostrčit ruku mezi nohama a uříznout vidlicově rozvětvený prut; tento prut bude kouzelnou hůlkou a ta bude poklady ukryté pod zemí nacházet. Jestliže máte o kvalitě hůlky nějaké pochyby, musíte ji držet ve vodě a ta v případě, že máte hůlku správnou, začne kvičet jako prase, máte-li však nesprávnou, zůstane potichu.

Věřím, že tento podrobný návod dobře poslouží všem začínajícím proutkařům.

Únorový sumář

Jak vidno níže, kultury bylo málo, práce se udělalo dost

V měsíci únoru:

 

Proběhlo šest kopacích akcí na našich lokalitách.

Proběhla jedna mapovací akce na naší lokalitě a jedna v pseudokrasu.

První plánovaná akce v letošním roce – ze Smrťákova deníčku

Na výroční schůzi byly odsouhlaseny termíny 5 skupinových akcí během roku. V sobotu 22.2 nastal čas první z nich. Po řadě nervózních mailů a telefonátů se na boudě před desátou sešla úderka ve složení Tod, Míra Marušák, Cimbál, Jimmy, Ivan, Roman a Smrťák.

Akce začala vlastně už v pátek podvečer, nechal jsem pro jeskyňáře zahrát píseň „Stará pacifická“ na Country rádiu.

https://www.youtube.com/watch?v=3TE3kiZiU5A

Dělení bylo jednoduché, tím nejdůležitějším byla nová mapa Nové jeskyně v Modrém lomu. Vchod je ohrožen skládkou zemin a bylo potřeba to udělat. Vrhla se na to trojka Cimbál, Jimmy a Ivan, zalézali někdy po desáté, vylézali okolo třetí odpoledne. Jeskyně se prodloužila o 31 metrů, současná délka je tedy 187 m.

Do štoly v Hergetově lomu – Střelnici se odebrala trojka Tod, Míra a autor článku. Díky heroickému výkonu Toda a Míry byly vyvezeny deponie podél pravé stěny, vzniklé na začátku prací před úpravou vchodu. Odhad je asi 120 koleček hlíny a kamene. U Toda je výkon o chlup heroičtější, vzhledem k jeho výšce. Jako výkonný praporčík se akce zúčastnil Roman. Po chřipce bylo logické, že je lepší, když uklidí na boudě pozůstatky po schůzi, zároveň se podepisovaly dokumenty z výroční schůze. Po poledni se k akci připojil Karel a Martin. Karel nás požádal, abychom v jeskyni Na konci 12-008 dali pozor na uložené jíly typu „čokoláda“. Pokud zastihneme jejich vrstvu in-situ, neporušenou, nechat být. Proběhne odběr vzorků pro paleomagnetické datování.

Na závěr akce jsem štolu provedl rodinu p. Boubína z Tetína, takže došlo i náhodné kolemjdoucí.

Děkuji všem zúčastněným, rovněž těm, co se z různých důvodů omluvili. Další schválená plánovaná akce je 18.4. Pokud se domluvím s hasiči, uskutečnilo by se napuštění propástky Kalhoty v j. Terasová vodou, a začaly by se vyklízet staré deponie. Předpokládám, že to té doby zruším starý vchod.

Jeskyně je za zavřenými dveřmi, poměrně členitá a pokud by se našli náhodní kolemjdoucí kopáči, je zde možnost exkurse – samozřejmě při dodržení bezpečnostních pravidel. Boty do bláta, přilba, doporučená dvě světla na každého a oděv k zamazání, pracovní rukavice.  Upozornění: nejdřív se bude uklízet, pak provádět. Aby nedošlo k tomu, že jen budeme lézt s návštěvníky a nic se neudělá.

Na skupinový web s láskou vytesal Smrťák


fota:

Stoupající Cimbál od Ivana

Čiperný Ivan od Jimmyho

3D polygon Nové jeskyně vysochal Cimbál

Tetínská stopa doktora Vencla

Smrťákův článek pro Tetínský zpravodaj:

Přišla zpráva o smrti doc. PhDr. Slavomila Vencla, DrSc. Narodil se 18.10.1936, zemřel 23.6. 2019. Tetínští jeskyňáři byli jeho spolupracovníky na archeologickém výzkumu jeskyně Martina, pracovalo se zde mezi lety 1978 a 1983. Výzkum jeskyně byl prvním interdisciplinárním výzkumem archeologického osídlení v jeskyni v tehdejším Československu. Kromě této důležité práce se jeho výzkum týkal jeskyně Bišilu na Tetíně, závrtu na Kodě a hlavně Sysifově( Havlíkově) propasti a na Tobolském vrchu.

Na dohled od Tetína zkoumal pan doktor v první polovině šedesátých let loveckou stanici magdalenienských lovců na Šanově koutě. Výsledky svojí práce v Hostimi zveřejnil v odborné práci  „Hostim a magdalenienské osídlení v Čechách“.

Ladislav Pecka

Ke zprávám za leden 2020 – ze Smrťákovy mošny

Asi to nedůležitější se odehrálo na členské schůzi, nějakou dobu byla křeč, jestli se sejdeme. Nakonec to dopadlo dobře. Dobře?

Na tomhle místě chci poděkovat těm, kteří usoudili, že se nemohou účastnit naší činnosti a odešli ze skupiny. Zůstala za nimi různě dlouhá práce ve prospěch poznání krasu a podzemí nejen u nás. Uvítali jsme i nové členy, zvolili výbor na další rok. Schůze sice chvílemi připomínala jevištní sklerotikon Švestka z divadla Járy Cimrmana, ale díky Romanovi se staronový náčelník jakžtakž udržel v potřebné linii jednání.

Smutným faktem zůstává, že některých akcí se účastní členové s věkovým průměrem 60 a více. Viz poslední akce s Petrem, mnou a Romanem na Propástce. To se pak člověk nemůže divit sklerotikonu ze schůze.

Jsem zvědav, zda a v jakém počtu se dostaví osádka na první dopředu avízovanou skupinovou akci, proběhne v sobotu 22.2. na Damilu, sraz je v deset na základně. Otevírá se zde možnost připojení náhodných kolemjdoucích pomocníků, jen je třeba pamatovat na vybavení, přilba , světlo, oděv k zamazání vhodný.

Zaznamenal PraSe ( pracující senior), od konce ledna s titulem dědek Smrťák

Lednový sumář

V měsíci lednu:

Proběhly dvě kopací akce na našich lokalitách.

Proběhla jedna fotografická akce u sousedů.

Proběhla jedna mapovací akce na naší lokalitě a jedna u sousedů.

Proběhly dvě exkurzní akce u sousedů.

Proběhly tři povrchové exkurze po našich lokalitách.

Uspořádali jsme výroční schůzi a na ní opět zvolili Smrťáka předsedou.

V Domově seniorů TGM v Berouně se uskutečnila vernisáž fotografií Lukáše Falteiska a kreseb Máří Mikšaníkové na téma Život opuštěných dolů