První polovina roku 2020 byla nebývale plodná a ozdobená objevem osmi nových jeskyní. Máme ještě dva měsíce na to, abychom to zaokrouhlili na deset.
Západní část Tetínských skal
Tetínské skály jsou tvořeny hlavně silurskými vápenci požárského souvrství. Hlavně v pásu od Tetínské rokle až po kostel sv. Jana Nepomuckého tvoří vysoké útesy. Směrem k Berounu přechází v příkré stráně s občasnými skalními výchozy. Stále častěji zde na povrch také vystupují podložní silurské diabasy. Poslední jeskyní Tetínských skal směrem k východu je 11 m dlouhá Kuchařská jeskyně. Následuje 400 m dlouhý profil, ze kterého nebyly žádné jeskyně známy. Na konci profilu najdeme krasový vývěr zvaný Srkavka či Crkavka a jedno menší neregistrované abri s potenciálem archeologických nálezů. Nejzápadnější jeskyni v celé oblasti najdeme poblíž Rozvodny v podobě jeskyně s názvem delším než jeskyně sama, 3 m dlouhou jeskyni Markétina desetistupňová jeskyně pod Rozvodnou. Tu objevila na první svátek Vánoční v roce 2006 Markéta Olišarová a jméno je kolektivním výtvorem hrdé trojice Petr Olišar, Martin Majer a Cimbál.
Poněkud nejasný je původ místního názvu Na komíně zhruba v polovině popisovaného úseku. Je všeobecně známo, že dům stojící Na komíně využíval před výstavbou kanalizace propástku na svém pozemku jako bezednou jímku (aspoň v něčem se tak Český kras může srovnávat se svým slovinským předobrazem). Problém je, že ji zatím nikdo z jeskyňářů neviděl (a je otázka, chce-li ji vidět). V této záležitosti jsme s kolegou Smrťákem poněkud ve při. Zatímco on se domnívá, že název vychází z této propástky, já bych ho spíš viděl v charakteristickém tvaru jedno ze skalních výchozů.
Zajímavostí této části Tetínských skal je to, že v domech ulice Župní a Náměstí 9. května nad skalami přebývají čtyři současní a tři bývalí tetínští jeskyňáři. Jen jeden z nich ale našel jeskyni na vlastní zahradě. Nicméně, nepředbíhejme.
Poblíž Kuchařské jeskyně byl dlouhou dobu známý náznak jeskyně blokovaný velkým spadlým blokem vápence. Vzhledem k neexistenci techniky, kterou bylo možné blok rozbít, se v minulosti jeskyni nikdo nevěnoval. Naštěstí dnes už možnosti, jak podobný blok rozbít existují. Dne 25. dubna se k jeskyni za tímto účelem vypravila skupina ve složení Smrťák, Cimbál a Jindřiška. Po několikahodinové námaze byl blok rozbit a podařilo se nám otevřít 3 m dlouhou chodbu. Šťastní objevitelé zahájili záhy debatu na obligátní téma jména jeskyně. Původně jsme chtěli použít osvědčený způsob zkratky jmen objevitelů (jako Bišilu – Bidlo, Šiška, Lucka či Bupe – Buffalo, Permon). Bohužel se ukázalo, že zkrácením jmen objevitelů PEcka, Cimbál, KAhlertová vznikne zase Pecka, takže byl zvolen náhradní název Tří veteránu, ačkoliv jeden z objevitelů se jako veterán ještě necítí.
Další jeskyně byla objevena na zahradě domu č.p. 10, ve kterém bydlí shodou okolností autor článku. Okolo malého portálku jsem chodil několik let. Kromě toho, že jsem si opakoval s jedním bývalým premiérem slavnou větu – Kdo z vás to má – nechával jsem si prolongaci na dobu, kdy budu mít na domě a zahradě všechno hotové. S moudrostí středního věku jsem dospěl k poznání, že tato chvíle nenastane nikdy a věnovali jsme se Smrťákem jeskyni pár akcí. Po rozšíření vchodu jsme narazili na 4,5 m dlouhou plazivku, na jejímž současném konci jsme ztratili skálu. Jeskyně dostala jméno Šťáralova podle rodu, který držel grunt minimálně od konce třicetileté války do konce 19. století, kdy se můj praděda výhodně oženil s jedinou Šťáralovou dcerou a Šťáralův rod vymřel po přeslici.
Jedná se aspoň o dílčí náplast po objevu jediné lávové jeskyně v Českém krasu, kterou mám hned pod zahradou, která mi ale nebyla uznána pro nedostatečnou délku.
Kodské polesí
Zatímco západní část Tetínských skal stála stranou soustavnějšího zájmu, Kodské polesí je průběžně zkoumáno již desítky let a přineslo mimo jiné objev 450 m dlouhé jeskyně Martina.
V této oblasti operuje hlavně jedna z elitních tetínských pracovních skupin, k jejímuž členství je nutné nejen neutuchající kopáčské nadšení, ale také jméno Míra. Ta si za poslední roky připsala na pomyslný účet několik nových jeskyní. Nejnovější z nich se nachází na úbočí Kodské rokle. Při letošní zimní procházce zde Mírové našli pod skalkou s několika krátkými nezaevidovanými chodbičkami starou liščí noru. Vzhledem k tomu, že kopání v liščí noře se už osvědčilo nejstaršímu z Mírů, Permonovi, při objevu Martiny, zkusili to znovu. Výsledkem je nová jeskyně. Jména objevitelů přímo volala po nějakém vtipném pojmenování, jako Třímírová nebo Závod Mírů, takže strohé Mírová je vyloženě nevyužitý potenciál.
Tento článek mohl být nakonec věnován devíti novým jeskyním. Jeden z našich členů nalezl při procházce s dětmi další velmi nadějné místo a pouze liknavosti objevitele ke kopání, kterou by snad někdo mohl nazvat nepřesně leností, nám brání v tom, uznat ji už za jeskyni. Abych nebyl nařčen z pomlouvání, jméno objevitele radši neuvedu. Nicméně jméno už jeskyně má. Dostala ho hned při objevu a vymyslel ho malý Vojta Majer. Jednou to bude Delfíní.
Karmazínovy skály
Jedná se o 500 m dlouhé pásmo skalních stěn táhnoucích se ve směru ZSZ-VJV, vysokých až 50 m, na dvou místech rozdělených šikmo ukloněnými svahy roklí, dnes obklíčených z jedné stany Vápenkou Čertovy schody a z druhé strany Velkolomem čertovy schody. Volně Karmazínovy skály navazují na nedaleký masív Kotýzu. Z Karmazínových stěn bylo známo pět jeskyní, z nichž jeskyně Na srázech Čertových schodů I-III dosahují délky 4 m, 2,5 m a 4,5 m. Jeskyně Tří volů a jeskyně se zajímavým jménem 60 m záp. Tří volů mají sice 12 m, resp. 8 m, ty jsou ale nasčítány z několika oddělených chodeb.
Před několika lety jsem Karmazínovy stěny procházel, ale nic moc mě na nich nezaujalo. Zálibně jsem sice pokoukával po třech velkých portálech nad vápenkou, ale u toho dlouho zůstávalo. Počátkem února jsem poblíž Tří volů objevil malý portál a za ním 9 m dlouhou a až 5 m vysokou chodbu. Jeskyně dostala jméno Baronova a podnítila mě, abych se po okolí porozhlédl detailněji. Ještě v únoru byly skály naletěny dronem. Při té příležitosti nahlédl dron do známých portálů jeskyní pojmenovaných U vrtu I-III (leží v okolí vyústění subhorizontálního odvodňovacího vrtu z lomu VČS-západ) a objevil další portálek zdola i shora jinak neviditelný. Nejzápadněji leží jeskyně U vrtu I, ve výšce 7 m nad cestou. Jeskyně byla následně navštívena z hydraulické plošiny. Jedná se o jednoduchou prostoru dlouhou 5 m, vysokou 4,5 m a širokou 1,5 m. Jeskyně U vrtu II leží východně od jeskyně U vrtu I. K jejímu zdolání byl použit teleskopický žebřík dlouhý 3,2 m a následně trocha volného lezení. Jeskyně začíná 3 m dlouhou, 4 m širokou a 2,5 m vysokou prostorou, ze které vybíhá východním směrem chodba ústící do vchodu objeveného dronem. Celková délka jeskyně je 18 m při převýšení 8 m. Mezi oběma jeskyněmi leží potenciální jeskyně U vrtu III. Jedná se o jeskyni s vchodem 1 x 1 m pokračující do masivu, ale vchod není momentálně zdola ani shora technicky dosažitelný.
Každý asi zná situaci, kdy má něco tak jasně a nepřehlédnutelně před očima, že to nevidí. Někdy taková situace u dotyčné přeroste až do nebetyčné tuposti. Tak jsem pravidelně koukal na nápadný suťový kužel v jedné z roklí, věděl, že v důlní mapě je v těchto místech značka štoly, ale nikdy mi nedošlo, že by tam mohla být štola. Není tedy divu, že mi její náhodný nález překvapil. A štola je to zajímavá, průzkumná a 100 m dlouhá, která navíc po 55 m přechází z kotýzkých do koněpruských vápenců. Ve vzdálenosti 63 m od vchodu přechází do přirozené chodby, kterou částečně sleduje dalších 18 m. Na dvou místech z ní vybíhají do stropu 5 a 7 m dlouhé šikmo ukloněné chodby. Celková délka jeskyně je 30 m při převýšení 9 m. Vzhledem k tomu, že mi krátce před mapováním telefonovala kamarádka Markéta veselou historku, jak cestou z Izraele seděla vedle nechráněného kašlajícího a prskajícího Korejce, a jak je teď doma v karanténě a čeká, co z toho bude, pojmenoval jsem jeskyni na její počest. Jestli někdo tipuje, že je to jeskyně Karanténní, tak mě to taky napadlo. Nakonec se však jeskyně jmenuje Izraelská.
Všechny předchozí jeskyně spojuje to, že se při jejich objevu a průzkumu nemuselo ani jednou kopnout do země. U poslední z nových jeskyní už bylo nutné kopnout. Když jsem mírně rozšiřoval 2,5 m dlouhou ukloněnou chodbu poblíž jeskyně 60 m záp. Tří volů, abych viděl, kam se láme, vykopal jsem krásný velký jezevčí koprolit a dvě obrovské rezavé blechy. Kromě toho jsem dokázal strčit ruku za zlom a dálkoměrem nastřelil další pěkné 3 m. Jeskyni jsme pak s Radkem Jelenem věnovali dvě odpolední rychloakce a po třech hodinách kopání se dostali do 7 m volných prostor. Délka jeskyně je tak 10 m při převýšení 5 m. Při pojmenování jeskyně Radek navrhoval držet se tradice pojmenování po lokalitě, v níž se jeskyně nachází, v tomto případě Jeskyně naproti 60 m záp. Tří volů. Pojmenování to zajisté výstižné a trefné. Nechtělo se mi ale kvůli němu zvětšovat šablonu razítka na mapu, a tak jsme se dohodli na kratším a stejně trefném jméně Odpolední.