Ze Smrťákova zápisníčku
K napsání článku mne přivedl televizní pořad, natočený ve spolupráci s L. Lahodou o studnách na Špilberku a na zámku ve Zbirohu.
V létě roku 1994 jsem se dostal na zbirožský zámek v rámci dne otevřených dveří, tehdy ještě zámek a okolí ovládala armáda ČR. U studny jsem se dal do rozhovoru s průvodcem, důstojníkem z posádky. Pamatoval jsem si článek z časopisu Signál někdy z roku 1969 o průzkumu studny a nabídl jsem prohlídku studny členy naší skupiny.
Během stejného roku jsem seznámil s možností studnu navštívit našeho dnes již emeritního člena , tehdy důstojníka armády ČR, Josefa Němce. Ten zahájil jednání s velitelstvím posádky. Po počátečních potížích se do uskutečnění akce připojil Stanislav Martínek, člen skupiny, bývalý záklaďák v posádce na Zbirohu. Společně se obrátili na majora Lošonského, dnes podplukovníka v záloze. Ten pomohl s uskutečněním akce a jako revanš dvakrát s dětmi navštívil jeskyně v okolí Tetína.
Po nějaké době přišlo povolení, a 20. ledna 1995 sešli se účastníci na chatě táty Ivana Kotrče u Drahoňova Újezdu, na dohled od zámku Zbiroh. Ráno 21. ledna pak začala akce Studna. Tehdy ještě mocná VKR – vojenská kontrarozvědka si vymínila vydat všechny dokumenty, jak fotografie , tak film.
Akce se ze skupiny z Tetína účastnili Josef a Lenka Němcovi, Petr Kadlec, Ivan Kotrč, Stanislav Martínek, skupinu doplňoval Milan Kroha. Příprava akce trvala dost dlouho, do studny byl spuštěn kabel s několika žárovkami. Lezlo se po jediném laně, bez přesedání. První se do studny spustil Petr Kadlec, postupně se vystřídali Lenka Němcová jako první žena ve zbirožské studni, a zbylí lezci. Ředitel akce Josef Němec velel povrchovému družstvu, tvořeného dále Kateřinou Kotrčovou s nejmladším účastníkem, dvouletým Davidem. Podle vzpomínek Ivana Kotrče ze dna studny trčely nejrůznější dráty, odpad to vojáků ČSLA. Jako bývalý spojař dráty Ivan odtrhal a při stěně studny byla vyhloubena asi půlmetrová sonda.
Po vylezení ze studny nafocený a nafilmovaný materiál byl předán orgánům VKR. Tento fakt se odrazil v tom, že jsme akci nenapsali do závěrečné zprávy, nebyla publikována a v podstatě se na ni zapomnělo.
Další tetínskou stopu ve studní na Zbirohu pak učinil Karel Žák v knize Křivoklátsko- příběh loveckého hvozdu.
Podle vzpomínek účastníků L. Pecka