Krátké zhodnocení dvou akcí z přelomu roku od Smrťáka, neboli kam Smrťák vstoupí, tam praskají kosti.
Poslední neděle 2019.
Tod měl v úmyslu proběhnout kolečko kolem Kruháku do jeskyně V řečíně a pak na Damil do jeskyně Na konci, když už se blížil konec roku. Přemluvil jsem ho k akci v Bišilu, asi tři metry za vchodem vpravo náznak klenby mne lákal už delší dobu. Vytahali jsme něco kanystrů, objevil se náznak chodby. V prašném sedimentu několik větších kamenů, stočených do profilu odbočky, ten největší s délkou přes 60 cm jsme nezdolali, jeho umíněné překážení bude muset řešit lepší technika. V sedimentu se nacházely sporadicky kostičky. Vzhledem k nedalekému profilu ve vchodu, zkoumanému Horáčkem, je to zajímavý nález. Kromě šutru tak další expanzi zastavily nálezy, a tak jsme řešili, co s načatým dnem.
Vytáhl jsem Toda na exkursi na Bacín a na lokalitu Na Skalici u Měňan. Při cestě na Bacín jsme potkali několik ezoterů a cestou zpátky jsme nalezli vzhledem k hezkému počasí i zajímavý exemplář brouka z rodu Motlů. Na lokalitě na Skalici jsem byl v životě jednou, s Permonem, ale se zdarem jsme lokalitu našli.
Kosti z Bišilu jsem předal Karlu Žákovi na určení. Když jsem po návratu z vojny v roce 1977 začal „chodit na jeskyně“, jedním z důvodů byly knihy profesora Augusty s ilustracemi Zdeňka Buriana. Při kopání v jeskyních jsme za ta léta, ač nevzděláni v oboru, přispěli drobet k poznání lidských a přírodních dějin krasu. Jeskyně Martina, Ve stráni, Bacín a další menší lokality s nálezy archeologickými, bílé vrstvy v Portálové, paleontologické nálezy v Terasové, datované sintry z Devítikorunové či vymražené krystaly v Bumlu.
A tak na začátku odborného výzkumu stáli zámečník, topič, instalatér, truhlář, elektrikář, ajťák. Když pak se vyskytne příležitost k ocenění za jejich příspěvek, k životnímu jubileu, jako například, následuje z odborné instituce dotaz – a co publikovali? Co bude kdo publikovat, když nenajdeme následovníky?
Na Nový rok s krumpáčem krok.
Domluva byla jasná, jde se do Martiny. Permon, Míra Marušák a já s cílem, pokusit se objasnit, zda by k něčemu vedlo kopání hned u vchodů. Za prvními dvířky doleva tmelený sediment, vyžadující sbíječku. Nad druhým poklopem vlevo začaly ze sedimentu vypadávat nálezy kostí, jeden střep dna nádoby, několik hřebíků, knoflík z montérek . Starší nálezy putovaly opět ke Karlovi na určení, profil se bude ještě hodnotit, zda to nenecháme na odborníky.
K zamyšlení nad koncem roku 2019, s poděkováním všem členům skupiny a našim spolupracovníkům a kolegům za docela úspěšný rok minulý do Nového roku připomínám heslo našeho mládí: „ Až bude nejhůř, zalezeme do děr.“
K použití na web vytesal PraSe ( pracující senior) Smrťák.